ANNA AR´DAROTH
Musím tady o té mé holčičce napsat něco víc,než o ostatních mých psech.Všichni jsou úžasní, strašně je miluju, ale Anička, Hoví je jedinečná a nikdy v mým životě už nebude druhá taková.
Anička měla v pouhých 8 týdnech svého života infarkt míchy. Cože to je? Představte si člověka po mozkové mrtvici ochrnutého na celou pravou stranu. Bylo to neštěstí. Můj první vysněný vrh vlkodavů a hned taková velká komplikace s jedním štěňátkem. Anička skončila ochrnutá a tahala zadeček za sebou, obě nohy nefungovaly . Přišlo to z minuty na minutu..jednu chvíli běhala a hrála si a během sekundy se nemohla hýbat. Jeli jsme na pohotovost na VFU do Brna. Službu měl pan doktor Dvořák. Ten ji vyšetřil a navrhnul eutanazii .8 týdenní ochrnuté štěně vlkodava- bez šance.
A já jsem se s tím nemohla smířit. Takže telefon. Děkanem a šéfem kliniky na VFU je můj švagr Prof.MVDr. Alois Nečas.CSc.,PHDr. V té době byl služebně v Americe na stáži na jiné klinice, takže mě přes oceán domluvil neúžasnějšího , skvělého pana doktora Roberta Srnce. Skvělej člověk, výbornej ortoped,mockrát nám už pomohl…a byl první, který nám řekl,že by jí dal šanci a že to nemám vzdávat. Nastal kolotoč operací, léčení, rehabilitací a podobného trápení. Takže moje malé štěňátko najednou mělo v nožce 12 šroubků a dlahu..každý kroutil hlavou, že jsme se zbláznili,i ostatní doktoři.V 8 týdnech operovat malinkaté štěně. Pan doktor sehnal speciální šrouby pro lidi s osteoporózou, vysvětlil mě, že nejmíň perforují už tak u štěněte křehkou kost, a zoperoval tak,aby netrefil ani jednu růstovou zónu. Anička měla za sebou první operaci, to byl začátek. Strávila další 3 měsíce svého života v ohrádce po mých dětech, zavřená, jen se okusovala přes mříže se svojí sestřičkou Elou. Ta jakoby cítila, že s Aničkou něco je, hrála si s ní , ležela vedle ohrádky,prostě jí pomáhala zahnat nudu.V noci Anička spávala s námi v posteli, aby jsme ji měli pořád pod kontrolou, měla pampers plínky, jako každé jiné miminko a můj muž ji nosil ven na vyčůraní..mohla se jen na chvíli postavit,vyčůrat a zase zpět. Do toho, aby svaly neochabovaly a šlachy se nezkrátily jsem s ní 5x denně cvičila. Muselo to příšerně bolet, ale vždycky trpělivě cvičila a ani nekvikla.Ale nemyslete si, že byla nějaká smutná a že to špatně snášela, ne byla normální šťastné štěňátko, hrála si,lumpačila, jen nemohla chodit.
Kolem Vánoc následovala další operace. Anička rostla a šrouby a dlaha musely ven. Po operaci následoval rentgen a měli jsme všichni obrovskou radost, vše srostlo tak jak mělo, jen opět nesměla chodit,protože kost byla jak řešeto.Všechno se hojilo, Anička rostla, začínala opatrně chodit a měla se lepšit..A NIC..Následovalo CT a zjištění , že ochrnutí na pravou stranu je trvalé. Navíc Baer testem se zjistilo,že neslyší na pravou stranu,neodhadne vzdálenosti..a s prognózou, že jak poroste bude se horšit a pravděpodobně se 1 roku nedožije.Měla navíc aneurysma na míše.
Začala jsem se zabývat alternativní léčbou. Moc mě pomohl MVDr.Milan Štourač, každý den jsme za ním jezdili na akupunkturu, píchal jí vitamín B přímo do dráhy kolem páteře, naučil mě mačkat body v pacce ( doornova metoda), a to jsme cvičili 5x denně.Do toho jsem jezdila rehabilitovat k fyzioterapeutce. Bylo toho docela dost….k tomu jsem se musela věnovat ostatním psům Ajce, Kokinovi, Elce. No a chodit do práce, samozřejmě. Jenže v té době jsem dělala zootechnika v ZD, takže to šlo. Občas Anička jela se mnou i do práce. Ela vyrůstala vedle Aničky a dělala jí uši,oči a podporu, Ajka její maminka se stále o ni starala jako by byla miminko..chodila jí umývat zadek. Doteď Aničce zůstaly potíže s vyprazdňováním,tím,že si nemůže přidřepnout, musí to z ní prostě vypadnout a zadek umýváme hodně často.
Anička se lepšila. Začala pomalu i když divně chodit a tak jí to už zůstalo dodnes.Už jí byl pomalu rok a my teprve začaly se socializací..ale všechno po boku své ségry a maminky dohnala.Začala jsem s ní chodit na cvičák,naučila jsem se s ní komunikovat. Když teď přivolávám na vycházce, Anička si mě neustále hlídá a přibíhá zásadně s ostatníma.Když je na vycházce sama,bez dalšího psa, je nesvá a nehne se ode mě.Naučila se na mě dívat, takže povely máme přes oční kontakt.
Byla by z ní úžasná maminka. Když měla Elka štěňátka, vzorně se starala s ní, ba co víc, řekla bych že líp jak Ela. Byla skvělá tetička. Když jsme přivezli po úmrtí feny vrh B Ailean, dělala jim náhradní maminku,kdežto Ela si cizích štěňat absolutně nevšímala. Anička je prostě jiná, je to originál.
Nedávno se mě stala taková nepříjemná věc, byla jsem udána na FÚ a díky tomu,jsem dávala dokupy všechny doklady a dokumenty a sečetla náklady na léčení Aničky. Anička a její léčba mě do dnešního dne stála kolem 180 000,-, bez pojistky (štěně se může pojistit až od 6 měsíců a s její anamnézou už mě ji nikdy nikdo nepojistí) a ještě to jistě nebude konečné číslo,protože stále máme nějaký ten úrazeček, protože někde nedobrzdí, někde se jí zaplete nožička, napadají ji ostatní cizí psi ( asi cítí že je slabej článek). Ale chci říct, že jsem strašně ráda,že tu holku mám a že nelituju ani jedné koruny vynaložené na její léčbu a každý den si uvědomuji jaký je to zázrak, že chodí a i když jí zůstal handycap, zvládne stejně, ba někdy i víc jak leckterý zdravý pes.
Kdyby se jí nestala ta příhoda, byla by hvězdou výstav. Je plnochrupá ( Elce chybí P4),má perfektní nůžkový skus, správné úhlení, je větší než Ela ( Elka 78cm, Anička 81cm), ocas až na zem,perfektně složené uši, větší a hlubší hrudník…jen prostě neovládá pravou zadní nožku. Je prostě dokonalá,jen měla jeden jedinej blbej den na začátku svýho života….Dostala Infarkt míchy a to pravděpodobně proto,že šla jako první ze všech 14 stěňat a zůstala asi dlouho v porodních cestách a dělala cestu svým sourozencům. Někdy tak přemýšlím,že kdybych tehdy poslechla doktory a vzdala to, že by tady nebyla. První rok svého života přežila a za nedlouho bude slavit 6 let.A já se vsadila, že se dožije 10:-). A věřím tomu! Anička je bojovník a až jednou, doufám že za hodně dlouho bude chtít jít, budu s ní a budeme bojovat! VŽDYCKY TO MÁ CENU!!!!
