Letošní ročník byl něčím malinko výjimečným. Tím, že jsme si nechali zisk z loňské tomboly sami pro sebe (činil 9.230,- Kč), mohla jsem se malinko ,,rozjet“ a letos Slunečnici 2020 malinko vylepšit (měli jsme grilování, přednášky, odměny pro děti, ale i pro dospělé). To by samozřejmě nešlo bez vás všech a bez ochotných lidiček se na programu aktivně podílet, protože pro mě letošní rok začal maroděním a opravdu už nestíhám všechno tak jako dřív.

Sešlo se nás na letošní Slunečnici celkem 118 lidí, z toho 36 dětí a neuvěřitelných 102 psů!! Musím všechny moc pochválit, nikdo se nepopral, nikdo nikoho nesežral! Oba dva týdny jsme měli bohatý program, o který jste se velkou měrou postarali všichni! Musím moc poděkovat Karle Mannerové za každodenní cvičení Fitpainfree na bolavá záda, které mělo opravdu úspěch. Oba týdny vedla výcvik našich psích zlobidel Petra Jiskrová, děkujeme! O děti se nám staraly a vymýšlely hry a bojovky úžasné holky Hanka Kloučková, Sylva Dvořáková, Simona Patloková, Roxanka Hamilton, moc děkujeme! Vystavování se ujal Petr Čermák a úpravě pejsků Martina Desenská, Dominika Mihálová a Vendy Zajíčková. Díky holky! Karel Frank nám jako každý rok zajistil perfektní ozvučení tomboly a přednášek a moderování tomboly samotné se ujali dva Péťové (první týden Petr Klíma a druhý Petr Čermák), děkujeme.

MVDr. Andrei Nečasové velké díky za přednášky o jaterním zkratu, torzi žaludku, osteosarkomu a tumory mléčné žlázy, které byly fakt zajímavé včetně promítání operací , novinek v léčbě atd. a velké díky jí patří za odpovědi na neutuchající dotazy během celé její dovolené (jako by byla v práci :-D). Jirka Veselý z centra Serafín nám udělal zajímavou přednášku o zdraví, koloidním stříbře a jiných doplňcích a také o numerologii, moc děkujeme! Cestovatel Přemek Voborník přednášku s promítáním z cesty na Papui Nové Giunei , Ivošovi Cihlářovi za výborný raut – grilování v prvním týdnu, za bečku piva pro všechny a vouchery Ondrovi Hlaváčkovi, majiteli pivovaru Bubeneč, novomanželům Čermákovým za kančí kýtu, ze které nám Eva uvařila vynikající ragú.

Prostě díky moc všem a doufám, že jsem na nikoho nezapomněla, bez vás by to nešlo! A letošní tombola byla věnovaná jednomu pejskovi a o tom udělám samostatné album! ALE NEJVĚTŠÍ RADOST MÁM Z NAŠÍ BABČI ELKY, KTERÁ SI JEŠTĚ STÁLE MOHLA UŽÍT TUTO KRÁSNOU DOVOLENOU S NÁMI… a doufám, že i příští rok s 10-tkou na krku bude s námi…

Mívám hodně dotazů na to, jak to vlastně na takovém výcvikáči probíhá, proto jsem to pro ostatní sepsala …

Tak jak jsme se měli na Milovech. Řekla bych, že fajn a moc všechny chválím, že se přišli socializovat, pocvičit a něco dělat se svým psem. A proč toto všechno? Každý kdo přišel se chtěl naučit vystavovat, a tak ne všichni šli na všechna cvičení, což je trochu škoda, protože všechno spolu souvisí a pěkně se vystavuje dobře ovladatelný pes, který navíc miluje a poslouchá svého pána a nevyděsí ho třeba nějaká náhodně spadlá cedule na výstavě.

V pátek večer jsme začali fixací na pánečka, motivací a chůze na vodítku, motali se spolu mezi stromy, prošli jsme si ty ošklivé houpající se věci, abych zjistila jak moc má který pes vytvořený vztah se svým pánem a jak moc mu důvěřuje. Tady fakt všichni prošli se ctí. Večer v 21:00 jsme si vyzkoušeli po tmě v lese, jak moc nás ten náš pes miluje, Lojza do toho šel opravdu s vervou a po hlavě , ale to mě nepřekvapilo, je to prostě Lojza, a i malá Mambička se nenechala zahanbit, ale tady už pár pejsků zaváhalo, jestli je ten páneček , který se jim ztratil v lese důležitější než ti kámoši vedle, ale druhý den na téhle noční hře už všichni prchali po tmě hledat pána s vervou a nadšením i když to už měli daleko těžší, protože ten se jim nesměl ozývat a přivolávat. Všechny stromy přežily a Lojzova hlava taky .

V sobotu ráno po vydatné snídani jsme se rozdělili do dvou skupin na omladinu a dospěláky a to pro to, abychom s tou mládeží mohli trénovat přivolání ze skupiny. Pro někoho to byl opravdu oříšek a kámoši byli daleko zajímavější než páneček, ale i to jsme nakonec zvládli a jakmile zjistili a pochopili, že ten jejich páneček jim dá dobrotu a ještě je za odměnu pustí zase řádit, že je to vlastně super a přivolávání je začalo bavit. Do toho nám po hodině přibyla už druhá skupinka s dospělákama, malinko jsme pocvičili a šup na vystavování. Stačilo jen pochopit pár fíglů, dát si výstavní vodítko správně, nechat pejska proběhnout volněji, sladit krok a v klidu natrénovat postoj a je to! Nic na tom není!

No a omladina šup do hajan odpočívat a dospěláci ještě něco malinko pocvičit. V poledne jsme dokonce stihli i oběd . Ve dvě hodiny, až si pejsci odpočinuli jsme vyrazili na krátkou vychajdu. Ta je také důležitá, protože tam psi můžou běhat na volno a musí se naučit vycházet a slušně chovat ve smečce. Prostě taková řízená socializace. Vycházka byla krátká, protože letošní složení pejsků ze skoro samé omladiny nám nedovolilo jít vedle přes les na Blatiny, kde máme Áčko, proskakovací kruh a kladiny… tam půjdeme až povyrostou. Zpátky jsme to vzali kolem rybníka, Jana nám udělala krásné fotky a opět honem odpočívat a nabírat sílu na další cvičení v 17:00. Tady jsme zase cvičili všichni pěkně pospolu, děláme kroužek, proplétání, trénujeme odložení, opět nepříjemné povrchy a houpačka a protože se začalo stmívat nacvičili jsme přivolání za roh budovy na zavolání. A aby to neměli moc jednoduché i ve dvojicích a každý pes musel na jinou stranu. Pro některé je velmi náročné projít úzkým špalírem plným upřeně hledících psů, ale všichni to zvládli na jedničku s hvězdičkou. Tady už nám začali odpadávat někteří pánečci (píšu záměrně pánečci, protože i když se vymlouvali na únavu pejsků, naše Mambička to zvládala na pohodu a to byla jednoznačně nejmladší účastník, jen pak neměla moc sil dělat na pokoji blbiny a vždycky zalehla a spala a spala a spala až do dalšího cvičení).

V půl sedmé opět pejsky na pokoj a my jsme spočinuli v hospodě na večeři a pivě a v devět byl opět srazík na noční bojovku. Potom šli pejsci do hajan a my do hospody, jak jinak .

Ráno jsme se sbalili, věci naházeli do auta, nasnídali se a tady Martinka začala s úpravou na výstavy, za což ji moc děkuji, protože já jsem to ráno měla trošku náročnější, nejenom, že se nám tam přidaly závody v orientačním běhu, ale ještě skupina horských vůdců, takže administrativa v kanceláři se malinko protáhla. Ale stihli jsme všechno, vyblbnout omladinu, přivolávat, potrénovat vystavování a do toho ještě úpravu. Po poledni jsme se rozjeli po našem hyperaktivním víkendu domů.

Další výcvikové Milovy plánujeme někdy začátkem roku 2020.